Kia ora děcka!  Kontakt na Burn cottage vineyard ve městě Cromwell jsem dostala od francouzských bratří, které jsem potkala během cest. Měla vskutku skvělé renomé, a tak přestože většina mých kamarádů dávno opustila jižní ostrov před hrozbou nadcházejí zimy, mně se z hornatého Otaga ještě nechtělo. Práce na vinici jsem se nemohla doslova dočkat. Její začátek se neustále posouval, protože hrozny údajně stále nebyly připraveny nechat se posbírat a můj účet se zas jednou nebezpečně blížil nule. Těsně před Velikonocemi nastal konečně den D a tak jsem osedlala Mumínka a vyrazila na smluvené setkání dle instrukcí náčelníka Shanea. U dřevěného přístěnku nesměle postával hlouček backpackerů a bylo vidět, že se vzájemně také neznají a oťukávají se pohledem. I pro mne toto byla první práce, ve které jsem začínala úplně sama za sebe a byla jsem zvědavá, jací budou noví kolegáčci. 

Sešla se nás tam povedená  evropská banda složená především z Francouzů ( heuréka, kdo by to byl čekal na vinici, n est pas?) kontaminovaná jedním americkým párem. Vysmátý supervisorky Ceri, Katherine a Katie sršely enthusiasmem a můj první dojem z nich byl, že si musely nutně něco šlehnout. Když jsem později viděla obsah hrnečku jedné z nich sestávající napůl z kafe a napůl rozpustné z čokolády, kde na vodu téměř nezbylo místo, pochopila jsem. Každý jsme obdržel kousek daktejpy k vytvoření jmenovky, abychom na sebe mohli asap pořvávat jmény. Frantíci by si to tam teda dle mého měli napsat foneticky, zvlášť pak kolega Guillaume. Příjemným překvapením byla teplá sváča z grilu, protože i první den sklizně se přeci musí oslavit. Tak tady se mi bude líbit!

Dny na vinici měly vcelku podobný řád. Ráno jsem odkryli sítě chránící vinohrad proti ptactvu, vyfásli  nůžky a modrou bedýnku a ve dvou řadách s traktorem mezi námi jsme postupovali sbírajíce modře zbarvené trsy hrozna. Sbíralo se vše krom kuliček vína narušených od ptáků nebo jinak znehodnocených. Jeden trs – jedna sklenka vína! Naplněné bedýnky jsme podsouvali pod zavlažováním doprostřed nabušeným děvčatům, které je vysypávaly do binu za traktorem s lehkostí jakoby byly snad z papíru. Naplněné biny se odvážely do vinárky, kde probíhal tvz. sorting a dalších x zaměstnanců znova kontrolovalo každý hrozen. Inu není divu, že jedna lahev takového vína přijde na 80 babek. Každý měl možnost si tuto kontrolu kvality vyzkoušet na vlastní kůži a upřímně obdivuju ty, kteří toto musí dělat každý den. Krom shnilých kuliček totiž vybíráte i pavouky, škvory a jinou havěť a z rychle běžícího pásu se mi dělalo ultra blivno. 

Pokaždé se sbíralo jinak dlouho podle kapacity vinárky a zbytek pracovní doby jsme chodili mezi řádky, sundávali plastové klipy držící dáty u sebe a ty pak přecvakávali směrem nahoru, aby se po harvestu snáze prunovalo. To byla naopak má nejoblíbenější činnost dne, protože jsem nemusela být ohnutá jak stařenka nad hrobem a bylo víc času si povídat než jen klasický smaltalk během ranní sklizně. Než jste se totiž stihli pořádně zapovídat, za chvíli už vedle vás zase sbíral někdo jiný a ke konci už jsme se zmohli akorát na to, že jsme se vzájemně učili sprosťárny v různých jazycích, které jsme na sebe pokřikovali. Největší úspěch mělo u frantíků pozdvihnutí sklenky za pronesení: voči pičo! Pod Burn cottage vineyard spadají ještě další dvě vinice Sapa a Sauvage, kam jsme někdy během dne přejížděli. Na těchto probíhal sběr pod sítěmi, což znamenalo být neustále v předklonu a pokud jste si nechránili vlasy pokrývkou hlavy, vylezli jste na konci řádku s účesem vskutku excentrickým. Na třešních nám zakazovali používat reprák a tady náš dvorní DJ Maťo naopak dostal nařízeno, ať nám k práci vyhrává, tak se hned sbíralo veseleji. Pokaždé, kdy jsme dokončili danou vinici, připili jsme si na zdraví tamějším vínem z loňských ročníků, ať i ochutnáme konkrétní hrozny i  tekuté podobě. 

Městu Cromwell dominuje obří socha ovoce a rozkládá se mezi Wanakou a Queenstownem, takže pro mě osobně zaujímá velmi strategickou polohu. I když v něm samotném není mnoho hiků ke zdolání, stačí popojet třeba do historického Arrowtownu, který je vyhlášen mezi fotografy k zachycení podzimních tónů nebo pak dál do mých oblíbených Glenorek, kde jsem strávila  Velikonoce. Za městem kousek od naší vinice se rozprostírá fríčko, nijak zvlášť pěkné, ale svou službu vykonalo. Otužilci využívali k očistě těla přilehlé jezero, já jsem si ale radši zaplatila členství v posilovně. Dostalo se mi tím  přístupu k horké sprše 24/7 plus neomezený přísun kávy zdarma, 2x týdně lekci jógy a samosebou veškeré vybavení gym. Tento krok pozvedl můj vanlife na úplně jinou úroveň. Přímo u posilky najdete swimming pool s prostornou vířivkou a  park, kde si můžete zahrát discgolf. Jednoho dne jsem zabloudila omylem do jedné uličky a narazila dokonce i na foodbank! Cromwell se zároveň pyšní nejlepší realfruit icecream v okolí, takže po práci jsme si často zpříjemňovali den touto mraženou ňamkou, která obsahovala z ovoce z okolních sadů. Mají otevřeno celý rok a každou desátou zmrzku dostanete zdarma! Nicméně bylo už znát, že zima pomalu klepe na okno a vstávat do chladného rána a tmy nebylo nic příjemného. Naštěstí brzy přišel posun času, a tak bylo alespoň o jednu o potíž méně. 

Celý harvest trval pouhé tři týdny a i za tak krátkou chvíli jsme si mezi sebou dokázali vytvořit pěkné pouto. Bylo to především tím, že jsme spolu trávili čas i po práci. Každý čtvrtek ve městě probíhalo karaoke a jak se sblížit víc než se ztrapnit zpívajíc namol před celou knajpou. Uspořádali jsme si i grilovačku, kam každý donesl národní ňamky, co připravil, především americké party food od Melissy a Erika chutnalo božsky. Každou sobotu nás někdo hýčkal po domácku připravenými dezerty a na konci nás miláček traktorista Wayne pozval k sobě domů, kde proběhla legendární rozlučková party! Nechal nás u sebe všechny zaparkovat a on i jeho žena se o nás postarali i druhý den opravdu královsky. Každý jsme od Shanea obdržel na rozloučenou lahev vína, ale tu si schovávám na speciální příležitost, když vím, kolik je za její výrobou práce. Podtrženo sečteno, práce na vinici se dostává na první příčku co do nejpohodovějšího zaměstnání, co jsem měla možnost vyzkoušet. Poznala jsem jako vždy skvělou partu lidí a navíc parťačku, se kterou pojedeme cestovat do Austrálie, třes se Moni, bude to jízda! Díky celé harvest crew, byly to naprosto vysmátý a ztřeštěný tři týdny, na který budu celý život vzpomínat ♥ ♥

P.S. Tahle práce mě tak bavila, že si v září dám repete ve Francii!

BURN COTTAGE VINEYARD – když byste se chtěli plácnout přes kapsu a objednat si něco spešl, co jsem vlastníma rukama posbírala, tak tady www.burncottage.com